Příběhy hostů

Kdo jsme

Jsme pár z Česka a v roce 2017 jsme plánovali cestu před svatbou. Normálně si všechno připravujeme a zajišťujeme sami. Kostariku, Afriku, Thajsko, USA, Kanadu i Island jsme zvládli na vlastní pěst, většinou s půjčeným autem a s rezervacemi, které jsme si udělali sami. Co nemáme rádi, je přijet na krásné místo ve stejnou chvíli jako dva autobusy dalších lidí.

Jak jsme našli Kumara

Náhodou, při pokecu po pracovním semináři. Zmínili jsme, že plánujeme cestu na Srí Lanku, a ukázalo se, že člověk, který ten seminář pro naši firmu vedl, má na ostrově adoptivního syna, který tam organizuje cesty. Ten syn je Kumar.

Plánování

Poslali jsme mu e-mailem termín a seznam přání plný slavných jmen: Mirissa, Galle, Sigiriya. Kumar se doptal na pár věcí. Místa, na kterých jsme trvali, nechal, a u některých dalších navrhl alternativy, o kterých jsme nikdy neslyšeli a které agentury do katalogů nedávají. Nejdřív jsme byli skeptičtí, potom vděční. Podobná krása a zlomek lidí.

Část peněz jsme poslali dopředu, letenky si koupili sami a přiletěli do Negomba. To byla poslední věc, kterou jsme si museli zařídit sami.

Cesta

Kumar nás vyzvedl a odvezl do Aluthgamy. Po třech pomalých dnech kolem Bentoty, pláž, řeka a želvy, jsme vyrazili na okružní cestu po ostrově. Málokdy jsme spali víc než dvě noci na jednom místě. Někde na té cestě jsme se s naším řidičem Indikou zpřátelili, a od té doby jsme s ním v kontaktu skoro každý den.

Co nám zůstalo

Byla to prostě moc dobrá dovolená a nejvíc nás překvapilo, jak dobře může organizovaná cesta působit. Nebylo to nic jako hromadný autobusový výlet do Amsterdamu nebo Paříže, kde vidíte město z okýnka a podle cizího programu. A nebylo to ani nic jako zájezd, kde vás delegát varuje, ať si nic nekupujete od místních na pláži, protože by radši, aby peníze zůstaly agentuře. Byl to průvodce, který se o nás staral, jako se člověk stará o svou vlastní rodinu.

Proč jsme se vrátili

Nejsilnější doporučení, které můžete průvodci dát, je vrátit se. My se vrátili.

Cestování milujeme a do stejné země se vracíme málokdy. Je toho moc, co jsme neviděli. Tenhle návrat se vyplatil. První cesta byla ta před svatbou. Po ní přišla svatba a pak syn. Indikovi se mezitím narodila dcera. Celou dobu jsme byli v kontaktu, posílali si fotky a přání k narozeninám a k Vánocům, takže tohle nebylo tak úplně rezervování dovolené, spíš návštěva u známých.

Druhá rezervace

Všechno bylo jednodušší. Kumar nás už znal, takže nebylo potřeba posílat zálohu: prostě jsme přivezli hotovost. Taky věděl, co máme rádi, klidnější místa, místní jídlo a méně lidí kolem, takže jsme to nemuseli znovu vysvětlovat. Podle toho to naplánoval a Indika na nás čekal, když jsme přiletěli.

Kolem Bentoty

První dny byly schválně pomalé. Pláž, bazén, chrám, západ slunce a večeře v hotelu. Kumar nás pozval k sobě domů na oběd a představil nám rodinu. Další den jsme jeli do chrámu, přes rýžová pole k vodopádu Thambadola Ella, na místní oběd, přes řeku Bentotu tuk-tukem a přívozem a dál do záchranné stanice pro želvy. Bylo odpoledne u vodních sportů a večeře v hotelu s Indikou a jeho synem.

Poslední den u moře bylo plavání a opalování, znovu oběd u Kumara a lodí po řece Bentotě mezi mangrovy hledat krokodýly, kde nás na vodě zastihl vydatný déšť. Ten večer jsme jedli u Indiky doma.

Pak na sever

Vyjeli jsme brzy, tentokrát dodávkou, aby se tři z nás i zavazadla pohodlně vešli. S Kumarem jsme se rozloučili na pobřeží a odtud se o nás starali Indika s Gayanem. Po cestě do Elly jsme zastavili u vodopádu Diyaluma. Výšlap na Ella Rock zrušil déšť, takže se plán prostě přeskládal a místo toho jsme jeli k mostu Nine Arch a pak nahoru na čajové plantáže u Nuwara Eliya.

Pak přišlo Kandy, Matale a domek na stromě v Dambulle s džunglí za oknem. Potom Sigiriya, jeskynní chrám v Dambulle a zlatý chrám, a Pinnawala. Cestou dolů do Negomba jsme dvakrát zastavili u potoka a sami umyli slona. Blízké setkání třetího druhu, jen ten návštěvník byl šedý, obrovský a hrozně rád ve vodě. Poslední večer jsme byli v Negombu, rozloučili se s průvodci a odletěli do Dubaje.

Cestování se synem

Syn cestuje hodně a nejsme úzkostliví rodiče, takže z tohohle jsme nervózní nebyli. Nečekali jsme ale, jak úplně si ho vezmou k sobě. Kumar i Indika mají vlastní děti a o našeho se starali, nosili ho a hráli si s ním, jako by byl jeden z nich. Když pršelo, den se kolem něj přeskládal, místo aby se přetrpěl. Když jsme si chtěli zaplavat v jezírku v džungli, někdo už s ním stál na kraji vody: dost blízko, aby pomohl, dost daleko, aby si to zkusil sám.

Co nám zůstalo

Bylo to hodně dojemné. Kumar a Indika nás přijali jako členy rodiny, pozvali nás k sobě domů, představili své rodiny a připravili pro nás hostinu. Cítili jsme se poctěni. Cestu jsme si znovu užili, viděli nová místa a zopakovali ta, která stálo za to zopakovat.